Krátce po vyhlášení mobilizace v I. sv. válce narukovali z každého stavení do války muži. Nejvíce byl postižen rolník Josef Černý, který dodal do fronty nejdříve 3 své syny, později 3 páry koní a nakonec jako padesátník musel nastoupit do války také.
Z narukovaných občanů jako první ve válce padl Antonín Charvát, otec tří malých dětí. Mnoho zdejších občanů v tom čase bylo zajato v Rusku, mezi nimi též Rudolf Hošek, poručík rakouské armády. Zmíněný občan byl několikrát vyznamenán pro udatnost a přece nakonec byl zajat. Později vstoupil do legií a po válce se vrátil jako major čs armády, po studiu na vysoké válečné škole byl jmenován generálem.
Druhým důstojníkem z obce byl Jaroslav Obručník, syn správce školy v Dobrochově, který byl sanitním důstojníkem v nemocnici v Insbruku a ve válce padl.
Po čas války se všechno rekvírovalo. Nejen potraviny, ale také dobytek jako: krávy, koně a pod. Všechno se v tu dobu v cenách zvyšovalo. Tak v roce 1916 – 1917 stál 1q uhlí 12 K, 1 m3 dřeva 32 koruny. Kdo chtěl mít z usedlých lidí dříví, musel si je sám v lese pokácet, před tím ovšem musel dát hodně spropitného a to především v potravinách. Zvláštností válečné doby bylo, že peníze měly malou cenu, neboť se kupovalo výměnou potravin, proto nejhůře na tom byli ti, kteří potravin neměli. Ti měli nejenom hlad, nýbrž i nedostatek životních potřeb jako obuvi, šatstva a prádla. Všeho bylo nedostatek.
Občanům, kteří padli ve válce byl později postaven pomník, na kterém jsou uvedena jména všech padlých dobrochovských občanů.
18. listopadu 1936 přihodilo se v Dobrochově hrozné letecké neštěstí. Za mlhavého listopadového rána zaplatili oběť na oltář vlasti svými životy 4 letci.
Nad Dobrochovem na kopci Doubravce manévrovali při cvičení letu 2 letadla. Ve výšce asi 500 m narazil letoun řízený pilotem leteckého učiliště v Prostějově npor. Rudolfem Sandholzerem na letoun řízený desátníkem Blatným a zřítil se okamžitě k zemi. Padl v úvozu na Doubravce a úplně se roztříštil. V troskách zůstal ležet mrtev pilot Sandholzer a asi 3 m dál dopadlo tělo pozorovatele ppor. Nálevky, který se chtěl zachránit skokem pomocí padáku, ale pro nepatrnou výšku se padák nemohl otevřít.
Pilot druhého letounu desátník M. Blatný snažil se letoun vyrovnat, ale bohužel nepodařilo se mu. Letadlo doletělo setrvačností za stálých obrat až nad Dobrochov. Nevydrželo v choulostivém letu a rozpadlo se ještě ve výši, ulomila se obě křídla, z nichž jedno padlo na pole a druhé do zahrady rolníka Eduarda Langera. Benzinová nádrž vyletěla a spadla do pole, kde se rozbila. A tam také vyskočil pozorovatel ppor. J. Steyer, dopadl těsně za stoh slámy na zahradu p. Krpce a těžce se zranil. Cestou do nemocnice skonal. Holý trup letounu bez křídel zřítil se těsně za stavení rolníka A. Krpce a úplně se roztříštil. V jeho troskách nešel krutou smrt pilot Blatný.
Za okupace se život v obci vyvíjel stejně jako v jiných českých obcích. Již 15. března pozorovali obyvatelé německé kolony, které směřovaly po státní silnici od Brna do Prostějova a do Olomouce. V té době byl mezi obyvatelstvem obce jediný Němec, Bielicky, který byl zaměstnán na vysílací stanici. Za okupace se choval slušně a nepřátelsky proti Čechům nevystupoval. K německé národnosti se po okupaci přihlásila Anna Frélichová, která měla předtím spor s Okresním úřadem v Prostějově a domnívala se, že jako Němka snáze onen spor vyhraje. Také dělník Bartoloměj Začal se i s rodinou přihlásil k Němcům. Chtěl získat v obci byt, což se mu také podařilo. Na nátlak německých úřadů musela obec postavit obytný domek, do něhož se pak Začal nastěhoval. Jelikož více Němců v obci nebylo, nebyla v Dobrochově zřízena německá škola a nedošlo ani k vyvlastnění usedlostí. Nepodařilo se v obci založit ani různé protektorátní spolky, které spolupracovaly s Němci. V době okupace pracoval čilý divadelní spolek Národní jednoty a hasičský sbor, který si dokonce za 70 000 korun postavil pěknou zbrojnici.
V době okupace se stavěla na kopci Předina vysílací stanice s názvem Donau Sender. 1. ledna 1941 byla v obci zřízena četnická stanice, jejímž velitelem byl vrchní strážmistr Adolf Veselý. Podléhalo mu 6 gážistů. Němci počet členů stanice rozšířili na 16 gážistů, neboť služba stanice sloužila především k obraně vysílače. Když se fronta blížila, zdál se český strážný oddíl Němcům nespolehlivý a nahradily ho svým Schuppo v počtu 20 mužů. Jinak četnické stanici podléhaly obce Vřesovice a Kelčice.
V roce 1942 po Heydrichiádě provedli Němci náhlé noční prohlídky všech občanů. Při tom byly zadrženy a po celý den vězněny na obecním úřadě pí. Benešová a Drtilová, které neměly legitimaci. K večeru byly propuštěny s pohrůžkou, aby si legitimace ihned obstaraly.
24. září 1942 byl zatčen gestapem dobrochovský rodák divizní generál Rudolf Hošek, který byl nejdříve vězněn v Brně a později odvlečen do koncentračního tábora v Dachau, kde setrval až do konce války. Byl vyšetřován pro účast v odbojovém hnutí, neboť Hošek byl skutečně vedoucím odboje pro oblast Moravy. Po osvobození se vrátil šťastně do vlasti, ale s podlomeným zdravím.
Za okupace byl starostou obce p. Josef Bednář, rolník, který se choval velmi dobře a obec uchránil od mnohého nebezpečí. Během války se v obci nekonaly hospodářské kontroly.
Z tehdejšího obecního zastupitelstva byl na nátlak Němců odstraněn p. Antonín Krpec jako ruský legionář. Pokud jde o české četníky, chovali se velmi dobře, konali jen to co opravdu museli. Na nucené práce do Říše muselo z Dobrochova odejít 17 občanů.
Jména Dobrochovských občanů, kteří byly posláni na nucené práce do Německa v letech 1939 – 1945:
Jakub Beneš, Josef Šolc, Josef Pilař, Karel Říha, Čeněk Jakeš, Jaroslav Langr, Zdeněk Tomek, Josef Tomek, Josef Černý, Ladislav Látal, Jindřich Bolech, Zdeněk Bureš, Antonín Kovařík, Adolf Polák, Břetislav Vrcha, Karel Frélich, Ladislav Frélich, Antonín Matoušek, Jan Říha, František Buriánek, Jaroslav Došla, Rudolf Zapletal.
Na zákopové práce museli nastoupit Antonín Černý a František Spurný, kteří pracovali až na rakousko – maďarských hranicích v Neudorfu a Halbturnu. V roce 1944 museli nastoupit na zákopové práce u Lipníku a Hranic mladí lidé Antonín Šolc, František Řepa, Antonín Jakeš, František Gazda, Radomír Říha, Jindřich Vodička. Tito mladí lidé před blížící se frontou z prací utekli a skrývali se doma až do osvobození.
Začátkem dubna 1945 bylo v obci umístěno 1000 maďarských vojáků se 600 koni. Vojáci byli špatně oblečeni, neměli bojové výstroje a o kázni se u nich nedalo vůbec mluvit. Pro obec to byla veliká svízel, neboť se musela starat o jejich zásobování. Zejména takový počet koní vyčistil všechny mlaty od zásob jeteliny, sena a slámy vůbec.
29. dubna 1945 byla obec poprvé napadena sovětskými letadly, která obec bombardovala. Při náletu zahynuli místní občan Antonín Šolc a Jaroslav Kučínský, který byl na návštěvě u svého strýce p. Josefa Šatného. Zraněni byli žáci obecné školy Jaroslav Beneš a Oldřich Šolc, kteří se za bombardování skrývali pod stromy v zahradě p. Rudolfa Zapletala. Do zahrady spadly 3 bomby. Velmi těžce byl poškozen dům p. Josefa Loníčka, Velkou škodu utrpěla obecná škola, ale šťastnou náhodou tam nebyl nikdo zraněn, ač v budově byl řídící učitel s rodinou. Budova školy nebyla po náletu schopna dalšího vyučování. Po náletu se občané zdržovali v krytech. Dne 1. května se dostal Dobrochov do plného bojového pásma a boje o obec a hlavně o vysílací stanici trvaly až do 9. května. Po celou tu dobu byla obec a hlavně vysílací stanice prudce odstřelována sovětským dělostřelectvem, při čemž utrpěla veliké škody. Teprve v noci 8. května Němci ustoupili do lesů kolem Otaslavic a Myslejovic. Občanstvo Dobrochova se dozvědělo o osvobození 9. května v 6:30 hodin, kdy přijeli do obce parlamentáři z Prostějova.
Obcí od rána začaly projíždět sovětské kolony, spěchající za ustupujícím nepřítelem, za nimi kolony rumunské a posledně oddíly Čs. armády, vedené gen. Španělem. Po skončení bojů leželo všude hojně padlých vojáků i mnoho válečného materiálu. Gen. Španěl nařídil občanům padlé vojáky pochovat. Na Předině bylo pohřbeno 5 padlých rudoarmějců, jejichž ostatky byly později vykopány a převezeny do Olomouce a 30 německých vojáků. Ostatní němečtí vojáci byli pohřbeni porůznu kolem zdejší obce.
9. května byla konána veřejná schůze obyvatel, na níž byl ustanoven revoluční národní výbor, který měl 8 členů, předsedou byl zvolen Jan Kolek. 24. června byl ustanoven nový národní výbor s předsedou Františkem Černým. Majetek Němce Bielického byl v květnu zabaven. Občané se pustili do odstraňování rumišť a trosek a do nejnutnějších oprav obytných a hospodářských budov. Rány zasazené válkou byly brzy zahojeny a obec i občanstvo nastoupilo cestu vstříc radostné budoucnosti.
Po celou dobu okupace byly předepsané dodávky obilí, vajec, drůbeže, sádla ze zabíjaček. Bylo zásluhou tehdejšího starosty p. Josefa Bednáře, že Dobrochov se vyhnul těžkým hospodářským prohlídkám a nikdo z obce za neplnění nebyl pronásledován.
Novinky z úřadu přímo do vašeho telefonu
