Dobrochovská kaple

Od pradávných dob při budování vesnic bylo zvykem, že uprostřed návsi stával kostel. V těchto menších vesnicích to byla kaple a v těch nejmenších zvonička.
Tak tomu bylo i v obci Dobrochov. Na návsi, na místě kde stojí dnešní kaple, stávala stará dřevěná zvonice, pokrytá doškem. Dle kronikářského záznamu byl uvnitř obraz Panny Marie, který prý po hrozném moru přinesli dobrochovští občané z Polska z Čenstochové. Obraz visí v dnešní kapli, po levé straně v předsíni. Je v původním rámu. Obraz vypadá velmi staře a nelze určit jeho stáří.
U zvoničky stál starý dřevěný kříž. Ten byl vyměněn v roce 1894, kdy na jeho místě byl postaven kamenný kříž, který věnovali manželé Drkošovi za 290 zlatých a zakoupili jej od sochařského mistra Václava Becka z Prostějova. Starý dřevěný kříž byl téhož roku postaven 15. září na tzv. hřbitůvku, kde byly pochovány oběti cholery. Tento hřbitůvek se rozkládal v blízkosti hájku Pod doubravkou.
Protože v době, kdy se kamenný kříž u zvoničky stavěl, neměl žádné základní jmění na budoucí opravy, tehdejší Obecní úřad v Dobrochově, na žádost Farního úřadu v Brodku, vystavil “revers“, kterým se obec Dobrochov dobrovolně zavazuje tento kamenný kříž na věčné časy v tomto stavu udržovat. Protože sepsaný revers je velmi zajímavý, dovolím si jej citovat podle tehdejšího kronikářského zápisu.
„My, podepsaní členové Obecního zastupitelstva obce Dobrochova, politického okresu Prostějovského na Moravě, zavazujeme se tímto reversem za souhlasu všech občanů obce Dobrochovské nově postavený kamenný kříž, uprostřed naší osady vedle kapličky stojící, nákladem manželů Karla a Marie Drkošových, majitelů usedlosti pod číslem 17 v Dobrochově postavený a který představuje “Ukřižovaného Spasitele“, na věčné časy v dobrém stavu udržovati a jakoukoliv škodu na něm způsobenou na útraty obecní pokladny obce Dobrochova řádně a důstojně opravovati. Dobrovolný závazek tento přechází nezměnitelně i na nástupce naše a potomky vůbec. Na důkaz pravdy uzavřené této naší dobrovolné úmluvy, slouží naše vlastnoruční podpisy a pečeť obce Dobrochova.
Od Obecního úřadu v Dobrochově, dne 29. září1894.

Podpisy:
Antonín Sekanina t.č.starosta
Čeněk Mudrla t.č.I.radní
Josef Šatný t.č.II.radní
Josef Zatlouka l t.č.zapisovatel a člen obec.výboru
Karel Drnovský člen obec výboru
Čeněk Zedníček člen obec výboru
Jan Frélich člen obec výboru
František Kubina člen obec výboru
Josef Černý člen obec výboru

Obecní pečetítko: 1668 Diedina Dobrochow“
Zajímavý zápis, který svědčí o zvláštnosti té doby. Dovětkem k tomuto zápisu je pak sdělení, že „...Veleslavný zemský výbor Markrabství Moravského ráčil “revers“ předložený milostně schválit a následovní klausulí opatřiti: “Listinu tuto zemský výbor schvaluje“.
V Brně, dne10. listopadu 1895
L.S.
Náměstek zemského hejtmana:

Dr.František rytíř Šorm

V roce 1900 v měsíci červnu byla střecha na zvonici opravena novým šindelem. Bylo ho zapotřebí 2500 kusů. Práci provedl Petr Moudrý, tesařský pomocník tesařského mistra Františka Kořínka z Brodku u Pv a zdejší dobrochovský občan Matouš Růžička z č.p.31. Oprava stála 59 zlatých.
Při opravě střechy byly nalezeny v plechové rouře pod křížkem dvě listiny: jedna od Václava Viktorina z Dobrochova, č.34 a pochází z roku 1799. Podávám doslovný přepis. “Léta Páně 1799 za toho času obec Dobrochovská vystavěla tuto věžku a v tom čase byla vojna s Francouzem a tak dál ještě vojna nepřestala. V tom času obecní hospodář to vedl Jakob Viktorin z Nr 13 a purmistr Josef Mudrla Nr 29 a rychtář Kašpar Novotný Nr 17 a druhý purmistr Jan Čermák Nr 21 a třetí purmistr Jan Surma Nr 28.
V tomot času jak těžky čase byly přece tu věžko vyhotovili však ale na penězích koštovala mimo naše všecké práce. Však ale nejenom tito zvrchu psaní na tuto věžku náklad vedli, ale celá obec to jest od numera prvního až do numera 28 a jsem já jich zde všeci zaznamenal – to jest:

A tuto věžku založil zednické majstr Augustin Dohnal z Dobrochova z numera 19 a tesařský majstr z Brodeckyho panství Vincenc Dostál a tyto všecky já jsem zaznamenal Václav Viktorin z Dobrochova Nr 34 a v Brodku v tem času byl falářem Šimon Hrabáček a v tom času byla pšenice tři rensky, rýž na pul třetiho renskyho dva groše ječmen jeden rensky devatenáct grošu oves dne 24. července anebo julius a v tom času byl obecní šenk a šenkoval Matouš Zapletal v numero 26.
Podpisy: Josef Mudrla, purmistr Kašpar Novotný, rychtář
Jan Čermák, 2. radní Jan Surma, 3. radní
Tolik tedy velmi zajímavá listina z roku 1799. Dnes se nám zdá velmi podivný pravopis té doby. Nedivme se. Pravopis byl v plenkách a mezi prostým lidem málo znám.
Druhá listina pochází z roku 1866 a je sepsána Matějem Chmelařem, tehdy nejzámožnějším občanem a v té době také je označován za nejpokrokovějšího občana. Byl majitelem rolnické usedlosti č.32 a dvou domků č.64 a č.70. Chmelař veškerý majetek zadlužil. V roce 1899 veškerý majetek od něho vykoupila židovka Amálie Broch z Prostějova. Chmelařovy nezůstalo nic. Odešel neznámo kam a jeho manželka se stala kostelní žebračkou. Druhá listina pojednává o válce Rakousko – Pruské a nemá pro obec zvláštní důležitosti. Jsou v ní uvedeny všechna popisná čísla až do čísla 32.
Roku 1866 se znovu stavěla věžka na zvonici a zhotovil ji tesařský mistr Havelka z Dobrochova se svým synem. Tehdy byl starostou Matouš Šatný č.4, radní Josef Vysloužil č. 22, dále pak Kazimír Zedníček II. radní. Učitelem na škole byl František Zöllner, který poctivě zaznamenával události.
Až do roku 1916 není v historických dokumentech zmínka o dobrochovské kapličce. Až teprve v roce 1917 je o ní zmínka v souvislosti s odebráním malého zvonku u věže kapličky – zvoničky.
Uvádíme doslovný zápis: ...“V tomto roce (1917) a to v měsíci červenci rekvirovány po celé Moravě zvony: tu i naší dědince odebrán samojediný malý zvonek, kterým se ráno, v poledne a večer zvonilo a dle toho si zdejší obyvatelé hodiny a čas určovali a spravovali. Největší potíž činí toto v docházce školním dětem, aňto tyto nevědí, kdy je poledne nedovedou si určiti pravý začátek školního vyučování jak ráno, tak i odpoledne. Taktéž obyvatelé zdejší obce neradi nesli, že při úmrtí a pohřbech se zvoniti nemohlo...“
V roce 1919 byl na kapličku dodán nový zvonek. Nebyl však nijak valný. Měl velmi chraplavý hlas. Konal však potřebnou službu. Kaplička však rok od roku stále chátrala a pustla. V roce 1923 již byla na spadnutí. Proto se občané rozhodli, že postaví kapličku novou. Byl ustanoven výbor pro postavení nové kaple v jehož čele stál p.Josef Šatný. Rovněž byla ustanovena Cyrilometodějská jednota, která si vytkla cíl – zbudovat novou kapli. V čele jednoty stál p.Josef Zbožínek. Členy tvořili: Alois Mudrla, Bohumil Medek, Rudolf Zapletal.
Z počátku byly velké potíže, jelikož nebylo žádné jmění. Proto byly konány sbírky, které však mnoho nevynášely. Střádala se korunka ke korunce a jmění pomalu rostlo. To je vidno z toho, že teprve v roce 1927 bylo započato se stavbou kaple. Tehdejší kronikář obce Karel Dočkal, řídící učitel, napsal do obecní kroniky. „...V tomto roce bylo započato se stavbou kaple, o níž se již mnoho let mluvilo. Veškeré náklady na práce dosud zhotovené hrazeny jsou ze sbírek a milodarů. Do konce roku 1927 stojí budova neomítnutá – pod střechou. Na dokončení stavby nelze v nejbližší době pomýšleti pro nedostatek peněz. Kapli staví p.František Hradil, zednický mistr z Dobrochova. Celou práci řídí výbor pro postavení kaple. Stará zvonice – kaplička, pokrytá šindelovou střechou starobylého tvaru byla zbořena. Při snímání báně s křížkem se zjistilo, že plechová roura, v níž měly býti uloženy dvě listiny ze 18. a 19.stol. je prázdná. Kam se listiny poděly, nemohlo býti vyšetřeno..“
Tolik zápis v kronice. Stavba kaple tedy čekala na dokončení. Mezitím však se podařila další věc, která s těmito řádky přece jen souvisí. K tomu kronikář praví: ...“Obec Dobrochov byla jednou z prvních obcí, které se počaly starati o postavení pomníku padlým. V Dobrochově ihned po převratu v roce 1919, ale obec byla jednou z posledních obcí, které svým padlým spoluobčanům pomník postavily. Stalo se tak po několikerém střídání výborů péčí odboru Národní jednoty. Pomník byl postaven mezi lipami “svobody“ na návsi a to v červenci 1927, dle návrhu akademického sochaře Františka Becka v Prostějově, za obnos Kčs 4.500. 7.srpna 1927 byl pomník odhalen. Byl postaven ze sbírek a dobročinností. Nelze nepodotknouti, že i tato práce našla v Dobrochově své nepřítele, čemuž se však za panující kulturní úrovně obyvatel nikdo diviti...“
Pomník byl tedy postaven, slavnostně odhalen, ale kaple stále nebyla dokončena. Nastaly spory v obecním zastupitelstvu o tom, kdo bude vlastně majitelem kaple. O tom svědčí i zápis v pamětní knize brodeckého kostela z roku 1928, kde se praví: ...“V Dobrochově vleče se již druhý rok spor o polovybudovanou kapli, kterou nelidoví členové výboru obecního chtějí mermomocí míti připsánu obci. Ze sporu o tuto věc povstaly soudy osobní proti starostovi Josefu Šatnému, který s lidovou stranou zastává katolický ráz kaple, kterou katolíci bez jakéhokoliv příspěvku obce zbudovali. Na udržování kaple založena jednota Cyrilometodějská, vlastně již řadu roků existující a nezměněna dle návrhu Arcibiskupské konscistoře v Olomouci na žádný spolek ...“
Starosta Josef Šatný spor vyhrál. Když se tak stalo, chtěli odpůrci katolíků, kteří se hlásili k Čs. husitské církvi stavbu odkoupit a mít ji tak pro sebe. K tomu ovšem nedošlo. Ba právě z toho důvodu na základě sbírek a milodarů byla kaple konečně dostavěna. Zápis ve farní kronice brodeckého kostela k tomu uvádí: „...Dne 25. září 1933 posvěcena byla nová kaple v Dobrochově ke cti blahoslavené Panny Marie. Svěcení vykonal veledůstojný pán P.Vincenc Lázeňský, víceděkan z Vřesovic ...“

Podle obecní kroniky se svěcení zúčastnili: Vdp. Alfons Pryč, farář v Brodku u Nezamyslic, vdp. Stanislav Kaláb, farář z Vranovic. Slavnosti se také zúčastnilo veliké množství lidí z okolních obcí.interiér kaple
Obecní kronika poznamenává, že toho dne byla v obci veliká sláva. Na domech vlály prapory, obec byla náležitě uklizena. Po slavnostním svěcení pronesl významný projev místopředseda Senátu ČSR Dr. Mořic Hruban. Poděkoval za vystavení kaple a vybídl občany nedopustit, aby kaple osiřela, ale aby se z ní stále ozývaly modlitby a písně. Po jeho projevu byla zazpívána hymna. Dílo dobrochovských katolíků tak bylo dokončeno.
Zůstaly však dluhy. Je zde nutno podotknout, že pan František Hradil odpustil většinu dluhů. Bylo však potřebí zaplatit dluh za dřevo, malování a dokončovací práce.. Na návrh paní Anny Hradilové bylo upuštěno od konání sbírky po obci, neboť ona se rozhodla, že stávající dluh, který činil pět tisíc Kčs sama zaplatí a vyrovná bez náhrady. To byl na tehdejší dobu velmi záslužný čin. Při této příležitosti je nutno podotknout, že pí. Hradilová (později provdaná Teličková) vždy o kapli pečovala a pokud bylo potřebí, věnovala vždy potřebný obnos peněz např. na pořízení bohoslužebných rouch, soch atd. Obec si vážila její ryzí podpory a po smrti jejího manžela, zednického mistra Františka Hradila, instalovala pamětní desku v předsíni kaple na počest stavitele kaple, který v ní byl jako první vykropen.
V kapli podle arcibiskupské konsistoře v Olomouci bylo ustanoveno, „...že se na věky budou sloužit během roku 4 mše sv. a sice: na svátek sv. Josefa, na svátek sv. Jana Křtitele, na svátek Nanebevzetí Panny Marie a na svátek Obětování Panny Marie. Dále byl dán souhlas, aby v kapli byly prováděny výkropy mrtvých a mohou se konati i jiné církevní obřady“.
V roce 1933, darovali manželé Jan a Augusta Drnovští z Dobrochova obrazy křížové cesty, kterou slavnostně posvětil p. Josef Zatloukal, OFM z Olomouce.
Kaple je 12 m dlouhá a 8 m široká. Vpředu je trojkřídlový oltář, na němž uprostřed je Madona, která ve svých rukách chová malé dítě. Po stranách jsou dva andělé. Pod sochou je svatostánek. V kapli jsou sochy Božské Srdce Páně, socha sv. Josefa, sv. Terezie, sv. Antonína a sv. Tadeáše.
Kaple má malý chór, na kterém je umístěno harmonium pro potřeby bohoslužeb. Na stropě je nástěnný obraz malíře Vyjídáčka, který znázorňuje vítání Cyrila a Metoděje knížetem Bořivojem.
Kaple kromě bohoslužeb byla používána k výkropům a rozloučení občanů obce Dobrochov, odkud byly konány pohřby do Brodku u Pv. Tento starý zvyk byl zrušen za p. faráře Františka Ptáčka v roce 1988 a nebyl obnoven i přesto, že kaple byla postavena také proto, aby se odtud konalo rozloučení s občany obce.
Kaple byla dvakrát vykradena. Proto byla okna zpevněna mřížemi tak, aby vniknutí oknem do kaple bylo nemožné. Rovněž vchod byl opatřen železným mřížováním.
Kaple za dobu svého trvání byla opravována v roce 1945, 1973, 1982, 1996. V tomto roce proběhla rekonstrukce vnitřních prostor kaple tak, aby odpovídala potřebám nové liturgie a kaple byla vymalována. Celkové náklady na opravu dosáhly částky 67 tisíc korun.
Poslední velká oprava proběhla v roce 2003. Na opravy kaple nezapomněl ani obecní úřad a každým rokem přispíval finanční částkou na opravy. V roce 2003 přispěl obecní úřad částkou 155 000 Kč. Sbírka po vesnici vynesla 50 000 Kč. Byla opravena i věž, která byla pokryta měděným plechem. Práci provedl zdejší občan Josef Stránský. Kaple byla nově omítnuta a natřena novou, světlou barvou a po nasvícení se stala hezkou dominantou obce. Poděkování patří především zdejšímu rodákovi panu Rostislavu Loníčkovi a p. faráři Petru Hofírkovi.

Zpět na Historii